Co Vás vedlo k založení M+L Logistik?
V roce 1989 jsem byl zaměstnancem „SVS“, střediska vrcholového sportu. Po listopadu 1989 bylo středisko zrušeno a já jsem byl asi první nezaměstnaný v novodobé historii po roce 1989. Bylo nutné se nějak živit, tak jsem jezdil dělat do Norimberku na autovrakoviště. Když jsem se po půl roce vrátil, přemýšlel jsem, co budu dělat dál, abych se uživil. V té době bylo SVS, kde jsem pracoval, již pod Československým Autoklubem, a tak mne napadlo, že se domluvím s vedením na pronájmu jedné Avie, ve které jsme dříve vozili naše závodní motocykly a začnu se živit jako autodopravce. Sehnal jsem si práci pro tehdejší Modřanské Strojírny, které v té době vyráběly armatury pro elektrárny.
Prvními zaměstnanci byli tatínek a strejda. Luďka Loukotu jsem poznal přes kolegu ze Svazarmu. První naše společná kooperace začala na sklonku roku 1990, kdy Luděk potřeboval pomoci s přepravou na veletrhu ve Vídni. Po návratu slovo dalo slovo a začátek spolupráce začal v polovině roku 1991, kdy jsme založili konzorcium M+L a začali společně podnikat. Do té doby jsme o sobě neměli ani tušení, prostě náhoda.
Na sklonku roku 1992 (myslím, že to bylo 29. října) jsme oficiálně založili společnost Autodoprava M+L s.r.o. a začala se psát skutečná historie podnikání, která vznikla díky náhodnému setkání úplně rozdílných osob s rozdílnými povahami.

Jaká byla v té době konkurence a kde jste začínali?
Když jsme začínali podnikat, na konkurenci jsme nekoukali vůbec. Existovaly bývalé podniky ČSAD, které byly zaopatřené, což se o nás říct nedalo. Neměli jsme auta, peníze ani konexe, zato jsme měli mládí. Mně bylo 25 a Luďkovi 34 let. Nadšení bylo to, co nás hnalo kupředu. Zpětně to vnímáme jako naši výhodu. Konkurenci jsme začali registrovat až kolem roku 1994/1995. Postupem času konkurence přibývala a my jsme se museli učit spoustu nových věcí. O to se snažíme neustále. Dělat věci jinak než ostatní, pokud to lze, je naše devíza. Toto nám umožňuje vydržet neustálé konkurenční boje, které jsou dnes velmi tvrdé.
Jako velkou výhodu vnímáme našich, nyní již, 26 let na trhu, během kterých jsme stále dva společníci se společnými cíli. Jinak se toho moc nezměnilo, jen nám přibylo pár šedin a mně pár kilo.
Podnikání přátel vede většinou k rozpadu přátelství a následné rozdělení společného podnikání. Jak to vy dva děláte, že spolu už 25 let takto úspěšně fungujete (i ve spojení se svými rodinami, které se také podílí na fungování firmy)?
Mám na to vlastní filosofii. Na začátku jsme s Luďkem nebyli ani přátelé, ale dohromady nás přivedla šťastná náhoda a business. U toho businessu jsme to vlastně nechali. Nesnažili jsme se nikdy zásadně propojovat rodiny a naše zájmy. Za ta léta jsme rozhodně přátelé, ale každý máme svůj osobní život a rodinu.
Přátelství s Luďkem Loukotou, businessové přátelství, má pro mě velkou hodnotu. Vím, že se mohu spolehnout na Luďkův perfekcionismus, pedantství a puntičkářství 🙂 Stejně tak vím, že se spíše popereme, než abychom na sebe ušili nějakou boudu. Kdybychom byli opravdu bohatí, možná bychom se měli důvod hádat o peníze. Logistika není žádná velká zlatá žíla, tak se o peníze nehádáme.
Rodiny dlouhou dobu neměly s podnikáním nic společného. Dnes jsou rodiny, zejména děti, do podniku zapojeny.
Vzpomenete si na nějakou vtipnou příhodu ze začátků M+L Logistik?

Těch příhod bylo mnoho, a ne vždy vypadaly vesele. S odstupem času vyprchalo drama a zůstal jen úsměv.
První příhoda z Ruska
V začátcích u nás na pozici řidiče pracoval pan Novotný. V roce 1994 nebo 1995 jsme vozili do Ruska elektroniku, videa, videokamery a cigarety, dost horké zboží v té době. Cesta do Ruska trvala 7 – 10 dní a řidič se vždy hlásil, když v pořádku dojel. Pan Novotný se však při jedné cestě odmlčel a my jsme trnuli co se děje. Bylo to totiž v době, kdy v Moskvě probíhal boj o moc jejich prezidenta pana Jelcina. Když se pan Novotný asi po týdnu ozval, dozvěděli jsme se jeho zážitek. Na okruhu v Moskvě se mu zadřelo ložisko na návěsu a zůstal stát s nákladem. Kolem se proháněly ruské tanky a armáda. Nikdo nevěděl, kdo vyhraje a hlavně jak to dopadne. V Rusku se schylovalo k občanské válce. Nicméně náš řidič zachoval chladnou hlavu, drze si stoupnul před kolem jedoucí tank a přesvědčil vojáky, aby mu pomohli. Jeho husarský kousek mu vyšel. Vojáci přivezli pojízdnou dílnu a podpořeni českým darem (jak jinak než Prazdrojem a jedním video přehrávačem), se pustili do práce. Ložisko vyměnili, dokonce prý dovezli typický ruský gáblík, šašlik a vodku. Celou dobu našeho řidiče hlídali a nakonec jej doprovodili na vykládku. Jsme tedy asi jediní, kteří se nechtěně zapojili do tehdejší malé Ruské revoluce. Dodnes nevím, koho vlastně ty vojáci jeli bránit – zda povstalce nebo tehdejšího prezidenta. Nicméně nakonec zachránili jednoho českého kamioňáka, a to je hlavní.
Druhá příhoda o kamionu v obýváku
V roce 1996 jsme se přestěhovali z Libuše do Jinočan. V tom samém roce vjel kolega s tahačem a návěsem až do obýváku vily v ulici Na Radosti. Naštěstí se “nehoda” obešla bez zranění a dnes je to už úsměvná příhoda. Pán, který tam bydlel nám pak vyprávěl tuto historku z jeho strany. V den, kdy se to stalo, se pán s manželkou akorát vrátili z Číny. Přijeli taxíkem z letiště, dali si skleničku a pak si šli lehnout. Po půl hodině najednou uslyšeli ránu jak z děla, seběhli po schodech dolů a místo francouzského okna tam ležel na boku kamion, kterému ještě „svítila světla a točila se kolečka,” jak poznamenala jeho paní.
Tehdy to bylo velice dramatické, ale asi po roce jsem se s tímto pánem potkal na nějaké společenské akci. Aniž bych tušil o koho se jedná, povídá mi, že je mi vděčný za naši “pomoc” při rozhodování, zda se má nebo nemá přestěhovat. Až potom mi prozradil o koho se jedná: „Pán, kterému jsme se takříkajíc nastěhovali s kamionem do obýváku”.
Od té doby se každoročně potkáváme, dáme si skleničku a vzpomínáme.
Toto není příhoda, ale spíše takový bonmot
Když se mě někdo ptá, proč to děláme?! Moje odpověď je vždy: „Kde jinde bys zažil tolik srandy.” Tak si přeji, aby i když se stane něco nepříjemného, tak abychom vždy vyvázli se zdravou kůží a mohli se tomu za nějaký čas zasmát.
Poslední otázka, která jistě bude zajímat všechny zaměstnance. Jaké jsou cíle M+L Logistik na dalších 25 let?
Za 25 let mi bude 75 a kolegovi 84 let, takže je otázka, jestli se toho ještě dočkáme.
Kde bych chtěl vidět M+L Logistik? Na obdobném místě, s obdobnou reputací jakou má dnes – serióznost a férový přístup, který má svoji hodnotu. Bavilo by mě potkávat za 25 let lidi, kteří jsou dnes ve společnosti.
Vždy se budeme snažit jít s moderními trendy, jako jsme to dělali vždy, a proto tento postoj nebudeme ani do dalšího čtvrt století měnit. Tak za 25 let zveme opět všechny na pivo.