Melzer Archivy - M+L Logistik

Rozhovor s jedním ze zakladatelů a majitelů M+L Logistik, p. Melzerem, o začátcích firmy před 25 lety

admin — Thu, 26 Apr 2018 17:32:15 +0000

Co Vás vedlo k založení M+L Logistik?
V roce 1989 jsem byl zaměstnancem „SVS“, střediska vrcholového sportu. Po listopadu 1989 bylo středisko zrušeno a já jsem byl asi první nezaměstnaný v novodobé historii po roce 1989. Bylo nutné se nějak živit, tak jsem jezdil dělat do Norimberku na autovrakoviště. Když jsem se po půl roce vrátil, přemýšlel jsem, co budu dělat dál, abych se uživil. V té době bylo SVS, kde jsem pracoval, již pod Československým Autoklubem, a tak mne napadlo, že se domluvím s vedením na pronájmu jedné Avie, ve které jsme dříve vozili naše závodní motocykly a začnu se živit jako autodopravce. Sehnal jsem si práci pro tehdejší Modřanské Strojírny, které v té době vyráběly armatury pro elektrárny.
Prvními zaměstnanci byli tatínek a strejda. Luďka Loukotu jsem poznal přes kolegu ze Svazarmu. První naše společná kooperace začala na sklonku roku 1990, kdy Luděk potřeboval pomoci s přepravou na veletrhu ve Vídni. Po návratu slovo dalo slovo a začátek spolupráce začal v polovině roku 1991, kdy jsme založili konzorcium M+L a začali společně podnikat. Do té doby jsme o sobě neměli ani tušení, prostě náhoda.
Na sklonku roku 1992 (myslím, že to bylo 29. října) jsme oficiálně založili společnost Autodoprava M+L s.r.o. a začala se psát skutečná historie podnikání, která vznikla díky náhodnému setkání úplně rozdílných osob s rozdílnými povahami.

Jaká byla v té době konkurence a kde jste začínali?
Když jsme začínali podnikat, na konkurenci jsme nekoukali vůbec. Existovaly bývalé podniky ČSAD, které byly zaopatřené, což se o nás říct nedalo. Neměli jsme auta, peníze ani konexe, zato jsme měli mládí. Mně bylo 25 a Luďkovi 34 let. Nadšení bylo to, co nás hnalo kupředu. Zpětně to vnímáme jako naši výhodu. Konkurenci jsme začali registrovat až kolem roku 1994/1995. Postupem času konkurence přibývala a my jsme se museli učit spoustu nových věcí. O to se snažíme neustále. Dělat věci jinak než ostatní, pokud to lze, je naše devíza. Toto nám umožňuje vydržet neustálé konkurenční boje, které jsou dnes velmi tvrdé.
Jako velkou výhodu vnímáme našich, nyní již, 26 let na trhu, během kterých jsme stále dva společníci se společnými cíli. Jinak se toho moc nezměnilo, jen nám přibylo pár šedin a mně pár kilo.
Podnikání přátel vede většinou k rozpadu přátelství a následné rozdělení společného podnikání. Jak to vy dva děláte, že spolu už 25 let takto úspěšně fungujete (i ve spojení se svými rodinami, které se také podílí na fungování firmy)?
Mám na to vlastní filosofii. Na začátku jsme s Luďkem nebyli ani přátelé, ale dohromady nás přivedla šťastná náhoda a business. U toho businessu jsme to vlastně nechali. Nesnažili jsme se nikdy zásadně propojovat rodiny a naše zájmy. Za ta léta jsme rozhodně přátelé, ale každý máme svůj osobní život a rodinu.
Přátelství s Luďkem Loukotou, businessové přátelství, má pro mě velkou hodnotu. Vím, že se mohu spolehnout na Luďkův perfekcionismus, pedantství a puntičkářství 🙂 Stejně tak vím, že se spíše popereme, než abychom na sebe ušili nějakou boudu. Kdybychom byli opravdu bohatí, možná bychom se měli důvod hádat o peníze. Logistika není žádná velká zlatá žíla, tak se o peníze nehádáme.
Rodiny dlouhou dobu neměly s podnikáním nic společného. Dnes jsou rodiny, zejména děti, do podniku zapojeny.
Vzpomenete si na nějakou vtipnou příhodu ze začátků M+L Logistik?
Těch příhod bylo mnoho, a ne vždy vypadaly vesele. S odstupem času vyprchalo drama a zůstal jen úsměv.
První příhoda z Ruska
V začátcích u nás na pozici řidiče pracoval pan Novotný. V roce 1994 nebo 1995 jsme vozili do Ruska elektroniku, videa, videokamery a cigarety, dost horké zboží v té době. Cesta do Ruska trvala 7 – 10 dní a řidič se vždy hlásil, když v pořádku dojel. Pan Novotný se však při jedné cestě odmlčel a my jsme trnuli co se děje. Bylo to totiž v době, kdy v Moskvě probíhal boj o moc jejich prezidenta pana Jelcina. Když se pan Novotný asi po týdnu ozval, dozvěděli jsme se jeho zážitek. Na okruhu v Moskvě se mu zadřelo ložisko na návěsu a zůstal stát s nákladem. Kolem se proháněly ruské tanky a armáda. Nikdo nevěděl, kdo vyhraje a hlavně jak to dopadne. V Rusku se schylovalo k občanské válce. Nicméně náš řidič zachoval chladnou hlavu, drze si stoupnul před kolem jedoucí tank a přesvědčil vojáky, aby mu pomohli. Jeho husarský kousek mu vyšel. Vojáci přivezli pojízdnou dílnu a podpořeni českým darem (jak jinak než Prazdrojem a jedním video přehrávačem), se pustili do práce. Ložisko vyměnili, dokonce prý dovezli typický ruský gáblík, šašlik a vodku. Celou dobu našeho řidiče hlídali a nakonec jej doprovodili na vykládku. Jsme tedy asi jediní, kteří se nechtěně zapojili do tehdejší malé Ruské revoluce. Dodnes nevím, koho vlastně ty vojáci jeli bránit – zda povstalce nebo tehdejšího prezidenta. Nicméně nakonec zachránili jednoho českého kamioňáka, a to je hlavní.
Druhá příhoda o kamionu v obýváku
V roce 1996 jsme se přestěhovali z Libuše do Jinočan. V tom samém roce vjel kolega s tahačem a návěsem až do obýváku vily v ulici Na Radosti. Naštěstí se “nehoda” obešla bez zranění a dnes je to už úsměvná příhoda. Pán, který tam bydlel nám pak vyprávěl tuto historku z jeho strany. V den, kdy se to stalo, se pán s manželkou akorát vrátili z Číny. Přijeli taxíkem z letiště, dali si skleničku a pak si šli lehnout. Po půl hodině najednou uslyšeli ránu jak z děla, seběhli po schodech dolů a místo francouzského okna tam ležel na boku kamion, kterému ještě „svítila světla a točila se kolečka,” jak poznamenala jeho paní.
Tehdy to bylo velice dramatické, ale asi po roce jsem se s tímto pánem potkal na nějaké společenské akci. Aniž bych tušil o koho se jedná, povídá mi, že je mi vděčný za naši “pomoc” při rozhodování, zda se má nebo nemá přestěhovat. Až potom mi prozradil o koho se jedná: „Pán, kterému jsme se takříkajíc nastěhovali s kamionem do obýváku”.
Od té doby se každoročně potkáváme, dáme si skleničku a vzpomínáme.
Toto není příhoda, ale spíše takový bonmot
Když se mě někdo ptá, proč to děláme?! Moje odpověď je vždy: „Kde jinde bys zažil tolik srandy.” Tak si přeji, aby i když se stane něco nepříjemného, tak abychom vždy vyvázli se zdravou kůží a mohli se tomu za nějaký čas zasmát.
Poslední otázka, která jistě bude zajímat všechny zaměstnance. Jaké jsou cíle M+L Logistik na dalších 25 let?
Za 25 let mi bude 75 a kolegovi 84 let, takže je otázka, jestli se toho ještě dočkáme.
Kde bych chtěl vidět M+L Logistik? Na obdobném místě, s obdobnou reputací jakou má dnes – serióznost a férový přístup, který má svoji hodnotu. Bavilo by mě potkávat za 25 let lidi, kteří jsou dnes ve společnosti.
Vždy se budeme snažit jít s moderními trendy, jako jsme to dělali vždy, a proto tento postoj nebudeme ani do dalšího čtvrt století měnit. Tak za 25 let zveme opět všechny na pivo.

The post Rozhovor s jedním ze zakladatelů a majitelů M+L Logistik, p. Melzerem, o začátcích firmy před 25 lety appeared first on M+L Logistik.

Rozhovor s panem Melzerem: Ohlédnutí za rokem 2017

admin — Thu, 26 Apr 2018 17:00:42 +0000

Blíží se konec roku 2017, který byl ve znamení mnoha změn. Poslední rozhovor v měsíčníku roku 2017 je věnován panu Melzerovi, jednateli společnosti.
Firemní měsíčník je jednou z novinek v roce 2017. Hlavním úkolem měsíčníku je přiblížit zaměstnancům dění ve firmě. Jak nyní vnímáte měsíčník vy po pár měsících jeho existence?
Jsem rád, že vznikl tento formát, kde je možnost dát prostor pro neformální, ale i důležité informace. Pro mě samotného je zajímavé si přečíst postřehy a příspěvky od kolegů.
A jaké další novinky, které zaměstnanci nemuseli až tak vnímat, proběhli v roce 2017?
Pro mě je těžké říci, co je novinka a co je možná jakási rutina. Určitě za příjemnou a i užitečnou novinku považuji nastartování interního školení defenzivní jízdy, které jsme spustili ve spolupráci s naším sdružením Česmad Bohemia. Důvod, proč to považuji za dobrý krok je, že jsme schopni toto dělat interně a naši řidiči nejsou nuceni trávit další čas někde na formálních školeních, ale absolvují ho během své pracovní doby. Tento trénink proběhne současně s jejich vlastním vozidlem a lze tím efektivněji využít čas. Zvyšuje to také odbornost v očích našich klientů.
Další novinkou, i když je to pouze další etapa výstavby v Obrnicích, tak je rozšíření plochy terminálu a integrace železničních kolejí pro přímou překládku. Nepřehlédnutelnou novinkou je nový čelní překladač od společnosti Hyster, která je zároveň náš nový dodavatel. Tento překladač je určen i pro překládku vertikálně manipulovatelných návěsů. Pevně věřím, že se osvědčí v praxi a bude dobrým parťákem pro kolegy, kteří s ním pracují.
O roce 2017 v ML Group jsme si toho již řekli hodně, ale všechny určitě budou zajímat plány na rok 2018 a jaké změny tento rok přinese?
Každý se snažíme vstoupit do nového roku s nějakým předsevzetím. Pro ML Group je to každoroční plán. Pro příští rok je pro nás důležité dále pracovat na posílení konkurence schopnosti v oblasti silniční dopravy. S tím je spojena další vlna obměny vozového parku a i pro rok 2018 jsme uzavřeli dohodu s Mercedesem. Čeká nás obměna cca 60 vozidel. Současně s tím bude pokračovat obměna návěsu pro kontejnery a plachtové návěsy. Dalším úkolem kolegů, kteří mají na starosti informační technologie, je integrace a zvýšení efektivity zpracování dat a plánování. To s sebou nese úkol dalšího vývojového kroku s našimi partnery. Novinkou je, že od 1. 1. 2018 zahajujeme další spolupráci se společností Linde Gas, kde přebíráme dopravní výkony po společnosti Lechner a tady se určitě patří poděkovat všem, kteří se podílejí na spolupráci s tímto klientem.
Příští rok bude pro dopravu velice důležitý. Nejen pro naší firmu, ale pro dopravu jako takovou. Rok 2018 a 2019 bude rokem, kdy bude Evropská komise projednávat a schvalovat tzv. „dopravní balíček“. Tento soubor nové legislativy nám ukáže, zda silniční doprava a lidé, kteří jí vykonávají budou stále jakousi lovnou zvěří pro populistické sliby politiků nebo se nám podaří být respektovanou skupinou. Tak jako každý z nás má svá novoroční přání, tak tady bych si přál, aby náš obor a naši kolegové byli respektovanou součástí společné Evropy.
Protože ještě není úplný konec roku 2017 a říká se „neříkej hop dokud nepřeskočíš”. V naší branži to platí dvojnásob a nejvíce o tom vědí naši kolegové, kteří sedí každý den za volantem. Teprve až když 31. odbije půlnoc, budeme si moci s jistotu říci, jak dopadl tento rok. Ale přeci jen pár slov, aby to nevypadalo, že jsem pověrčivý. Co lze o roce 2017 zcela jistě říci je to, že na nás kladl značné nároky od prvního dne. Tlak ze strany zákazníků, kteří se potýkají s nedostatkem přepravních kapacit a vysokou mírou rozkolísanosti výroby. Dalším nelehkým úkolem bylo vypořádat se s ukončením pevného kurzu Kč/Eur. Tento dopad je značný a samozřejmě naši zahraniční klienti to berou jako naše riziko a nechtějí se na něm podílet. A aby toho nebylo málo, spustil se v zahraničí jakýsi hon na nás.
Smršť pokut i za bagatelní přestupky dělá vrásky řidičům i dispečerům. Všechny tyto věci a spousta dalších nám tento rok pěkně komplikovalo. Ale přesto jsem spokojen. V rámci ročního plánu jsme sice nedosáhly plánovaného výsledku, ale s ohledem na uvedené okolnosti je výsledek dobrý. Podařilo se nám prodloužit u stálých klientů kontrakty. Určitě je pozitivní spolupráce řidičů a trenérů v oblasti Fleetboardu.
V neposlední řadě je úspěch i to, že jsme letos oslavili 25 let od založení společnosti M+L Logistik a pevně věřím, že společně těch dalších 25 let uběhneme stejně dobře.
Protože nás do konce roku čeká ještě cca 18 dní a cca 750 000 km, tak vám všem přeji bezpečnou cestu a vždy šťastný návrat domů.
Zároveň chci všem poděkovat za spolupráci v letošním roce popřát klidné svátky mnoho zdraví.
Samozřejmě se nesmíme zapomenout zeptat na vtipné historky z roku 2017, jelikož vtipná historka je základní otázkou každého rozhovoru v měsíčníku.
Musím přiznat, že tato historka je už přes rok stará, ale snad pobaví. Někteří z vás vědí, že koníčkem jsou pro mě motorky a protože se mi podařilo zblbnout i mou manželku, tak občas vyrazíme na cestu každý na své motorce. A protože máme u nás ve firmě více příznivců jedné stopy, dohodli jsme se, že vyrazíme společně s Martinou Kopperovou. Plán trasy byl zvolen následovně: Praha-Česká Lípa-Doubice směr Německo a podél hranic, chvilku po české a chvilku po německé straně, až do Aše. V České Skalici průtrž jak hrom, voda všude. Říkám si na začátek dost dobrý, ženský trochu nadávaly, ale zachránil nás rum a dobrá večeře v Doubici. Ráno bude fajn a bylo, pro jistou pršelo celou noc a ráno to pokračovalo, nicméně motorky i holky statečně držely. Plán byl dorazit do Jáchymova a podařilo se již za osychající cesty. Ráno však začala legrace. Moje motorka odmítala nastartovat i po hodině a po provizorní opravě u benzinové pumpy to vypadalo nadějně. První nucená zastávka byla asi po 10 km a stejný problém. Další pokus o provizorní opravu byl úspěšnější, avšak muselo přijít rozhodnutí pokračovat dál nebo zajet domů a opravit pořádně a pak pokračovat. Rozhodnutí bylo kolektivní. Domů a oprava to vše OK, avšak motor postupně pracoval pouze ve vyšších otáčkách a jízda v koloně nebo červená byl konec. Tak jsem holky požádal, aby jely spolu za mnou, sledovaly jestli nestojím někde u krajnice a já že vyrazím svižně domů a tam se sejdeme. Z Chomutova až před tunely na pražském okruhu to celkem šlo, až na to, že jsem jaksi musel omezení rychlosti občas přehlédnout, protože pokud padla rychlost pod 80 tak byl šlus. Drama nastalo v Cholupickém tunelu, jak to všichni dobře známe přes víkendy, je provoz dost často sveden do jednoho tubusu a bohužel se to stalo i tehdy. Co se stalo je asi jasné. Ten den už nebylo deštivo ani chladno, bylo asi 28 stupňů, ke všemu pomalu jedoucí kolona začala asi 100 m po vjezdu do tunelu. Výsledek rychlost z 90 km postupně spíše rychle klesla na trapných 50 km a tím i ochota mojí motorky pokračovat. Poslední blafnutí motoru bylo asi v první třetině tunelu ve kterém byl sobotní provoz a to v obou směrech a já stál směrem do kopce. V tunelu asi 30 stupňů, smradu jak v plynové komoře a já strkal dvousetkilovou motorku. Provoz jak hrom. Po asi 10 min provoz ustal, říkám si super, aspoň se bude líp tlačit a najednou se objeví chlap ve vestě, otvírá spojovací tunel, já děkuji a prchám no druhého tubusu, který je zavřený. Děkuji mu a říkám mu něco o štěstí, ale v půlce slova přijíždí „pomáhat a chránit“ tuším problém, ale to se mýlím, jeden policista mi dokonce pomáhá tlačit motorku což musím přiznat přišlo vhod. Chci mu poděkovat a pochlubit se jaký jsem měl štěstí s tím, že mě otevřeli spojovací tunel, ale uzemní mě, že prý zavřeli celý tunel, kvůli bláznovi co tlačí motorku za provozu. Až doma, kam jsem dorazil dříve než kolegyně jsem se dozvěděl, že jsem tímto kouskem asi způsobil bouračku a holky tam čekali přibližně hodinu. Teď se tomu směju, ale tehdy se o mě pokoušel infarkt. Tak až někdy pojedete tunelem a na okruhu bude omezený provoz, tak jsem si to možná zopáknul.
Začátek nového roku je vždy ve znamení předsevzetí. Máte nějaká ať už osobní či firemní?
Dobrá otázka musím přiznat, že já nejsem ten typ člověka, který si dává nějaká předsevzetí, ale mám jedno už hodně dlouho „užít si ten následující rok jak jen to půjde nejlépe“. A co se týká firemního předsevzetí to je jednoduché „natřít to konkurenci a odvádět dobrou práci pro naše klienty.“

The post Rozhovor s panem Melzerem: Ohlédnutí za rokem 2017 appeared first on M+L Logistik.